Na skotské pobřeží vyvrhlo...

Sedí dva Angličané v kupé, jeden vytáhne banán, osolí ho a vyhodí z okna. Druhý se diví: „Proč jste to udělal?”
„Nemám rád solené banány.”

Pět Angličanů přijelo v Audi Quattro na italskou hranici. Zastavil je italský dopravák: „Jede vás pět v Audi Quattro, a to je nezákonné.”
„Jakto, nezákonné?” diví se Angličan u volantu.
„Quattro znamená čtyři.”
Angličan nevěřícně namítl: „Quattro je název automobilu! Podívejte se do papíru, tady je to napsáno, automobil je určen pro pět cestujících!”
„Tohle na mě nezkoušejte,” trval na svém dopravák. „Quattro znamená čtyři. Je vás v autě pět, a to znamená, že porušujete zákon.”
„Zavolejte mi svého nadřízeného,” zuřil Angličan. „Chci mluvit s někým inteligentnějším!”
„Teď nemůže,” krčí rameny dopravák. „Má práci se třemi chlapíky, kteří přijeli ve Fiatu Uno!”

Proč Somálci nemůžou chodit do kina?
Protože by se pod nimi nesklopila sedačka.

Přijde kovboj do saloonu a vidí, že u jednoho stolu sedí pěkná ženská, tak přemýšlí, jak by se s ní nejlíp seznámil. Po chvíli vytáhne bouchačku a všechny ostatní postřílí. Pak si k ní přisedne a říká: „Co vy tady, slečno, tak sama?”

Dežo volá na Hrad: „Haló, slyšel jsem, že tam máte volné místo.”
„Dežo, ty ses zbláznil?”
„To ne, ale jestli je to podmínkou, tak můžu!”

V které části zeměkoule jsou rozdíly mezi společenskými vrstvami nejmenší?
Na Sibiři. Tam, ať jste horník nebo naftový magnát, stejně drkotáte zuby.

Na co Skoti píšou dopisy?
Na toaletní papír.

Jak léčí chřipku Angličan, Francouz a Čech?
Angličan si vezme lahvinku dobré whisky a zajde si ji vypít do svého klubu, kde stráví celý den. Francouz si vezme lahvinku dobrého koňaku a zajde si ji vypít ke své milence a zde stráví celý den. Čech si vezme lahvinku moči a jde na zdravotní středisko, kde stráví celý den.

K bohatému panu Tauberovi přišel šnorer s žádostí o podporu. Ale pan Tauber má zásady: „Almužnu vám nedám, ale dám vám příležitost si vydělat. Chcete pracovat na mé zahradě?”
„A kolik platíte?”
„Křesťanovi dávám deset korun denně, ale vám dám patnáct.”
Šnorer zapřemýšlel. „Mám návrh, dejte mi denně jen pět korun a za těch deset si najměte křesťana.”

Pan Weil přijel do Prahy a ve velkém nakoupil za 500 Kčs zboží galanterního pro svůj obchůdek na vesnici. 400 Kčs zaplatil hotově a za 100 Kčs dal směnku.
„A teď, když jsem vám dal tolik utržit, co mi přidáte jako dárek?” povídá nakonec.
„Že jste to vy, pane Weil,” praví obchodník, „dám vám tuhle pěknou anglickou kravatu.”
„Takovou aušusovou kravatu? Takový stálý a dobrý zákazník jak já?”
„Máte pravdu, pane Weil. Tak víte co, já vám vrátím tu vaši směnku.”
Pan Weil se zarazil a po chvíli praví: „No, tak to si tedy přeci vezmu raději tu kravatu.”